CZ | SK
19. 5. 2026
Za posledních několik let se změnil nejen samotný trh, ale i důvod, proč firmy a domácnosti do obnovitelných zdrojů investují. Už dávno nejde jen o ekologii nebo rychlou návratnost. Hlavním tématem se stává stabilita, předvídatelnost a energetická bezpečnost.
A právě o tom byla i naše první diskuse ze série WATT´S Next. Hostem první diskuse byl Jan Krčmář ze Solární asociace, kterého ve fireside chatu vyzpovídal náš CEO, Richard Gábor.
To nejpodstatnější, co v rozhovoru zaznělo:
O tom, proč se český pohled na energetiku mění pomaleji než technologie samotné.
Česká republika si kolem fotovoltaiky vytvořila velmi specifický příběh. První velký boom obnovitelných zdrojů byl spojený s nepřipravenou legislativou a špatnou reakcí státu na rychlý vývoj trhu.
Zákon z roku 2006 vycházel z německého modelu podpory obnovitelných zdrojů. Jenže v době jeho schvalování téměř nikdo nepočítal s tím, jak rychle zlevní výroba solárních panelů v Číně. V momentě, kdy se fotovoltaika ekonomicky rozběhla, stát nedokázal dostatečně rychle reagovat.
Výsledkem byla kombinace chaosu, změn pravidel během hry a silného mediálního narativu o „solárních baronech“. Místo toho, aby se řešilo, proč systém nebyl flexibilní, vznikl dojem, že problémem jsou samotné obnovitelné zdroje.
V západní Evropě bývá debata o obnovitelných zdrojích často postavená na ekologii. V Česku funguje trochu jiná logika.
Firmy dnes investují do fotovoltaiky hlavně proto, že chtějí:
Fotovoltaika se tak stále častěji chápe jako forma energetického hedgingu.
Ještě před energetickou krizí v letech 2021–2022 se domácí elektrárny často počítaly čistě přes návratnost. Jenže firmy i domácnosti, které vlastní výrobu měly, najednou zjistily, že nejsou vystavené stejnému cenovému šoku jako zbytek trhu.
A právě to změnilo pohled na celý sektor.
V diskusích o obnovitelných zdrojích často zaznívá otázka:
„Nestačilo by využít všechny střechy?“
Střechy jsou důležité a dávají velký smysl. Jenže česká spotřeba elektřiny je mnohonásobně větší, než si většina lidí uvědomuje.
Například samotné pražské metro spotřebuje přibližně 200 GWh elektřiny ročně. Takové množství energie odpovídá výrobě velké pozemní fotovoltaické elektrárny.
Pokud chceme dlouhodobě nahrazovat fosilní zdroje a zároveň zvládnout růst spotřeby spojený s elektromobilitou, datovými centry nebo elektrifikací průmyslu, bez velkých zdrojů se jednoduše neobejdeme.
Velké téma posledních let je také agrovoltaika.
V Česku se o ní dlouho mluvilo, ale reálně ji komplikovala legislativa. Problém byl, že i když zákon existoval, prováděcí vyhláška ho blokovala. Investoři mezitím logicky nechtěli připravovat projekty, když nebylo jisté, že je vůbec půjde realizovat.
Touhle situací se vytvoŕil investiční problém — nikdo nechce vynakládat peníze na vývoj projektů, právní přípravu a smlouvy se zemědělci, když není jistota regulatorního rámce.
Prakticky až v poslední době začalo být možné stavět projekty, které dávají ekonomický i technický smysl.
A právě to je důležitý detail. Často totiž nevzniká problém na úrovni technologií, ale na úrovni pravidel. Technologie existuje, funguje v zahraničí, ale domácí legislativa na ni ještě není připravená.
Český trh byl dlouho zvyklý na přímé dotační programy. Jenže postupně se ukazuje, že tento model nebude dlouhodobě udržitelný. Modernizační fond ani evropské zdroje nejsou neomezené a zároveň se mění celkový přístup k podpoře energetiky.
Výsledné nastavení podpory zároveň přineslo řadu omezení — zaměřilo se především na menší projekty, zatímco větší realizace s největším potenciálem často podmínky nesplnily.
Zároveň se celý systém míjí s reálným fungováním investic. Banky i investoři potřebují předvídatelné podmínky a jasný rámec dopředu, ne nejistotu, zda podpora vůbec vznikne a v jaké podobě.
Aktuální trend v Evropě se posouvá směrem k jiným mechanismům:
V Evropě se navíc čím dál více rozvíjejí tzv. oboustranné CFD modely, kde se sdílí riziko i přínos mezi státem a investorem.
Český trh má v tomto směru paradoxně určitý náskok – zejména proto, že klasické výkupní tarify zde byly omezené už delší dobu, a projekty se musely od začátku připravovat více „tržně“. To dnes některým firmám dává výhodu v myšlení i přípravě projektů.
Celkově se tak dá říct, že Evropa směřuje k modelu, kde:
Jedna z největších změn, kterou dnes energetika prochází, je změna samotného principu fungování.
Dříve byla energetika postavená na několika velkých centrálních zdrojích. Dnes přecházíme do systému, kde spolupracují:
A právě sítě budou v následujících letech jedním z klíčových témat.
Nestačí jen vyrábět více elektřiny. Musíme ji také umět efektivně přenášet, sdílet a řídit.
Energetika se mění rychleji než kdy dřív.
Firmy, které dnes řeší vlastní výrobu energie, akumulaci nebo dlouhodobou stabilizaci cen, neřeší jen ekologii nebo image. Řeší hlavně konkurenceschopnost.
A právě proto dnes dává smysl přemýšlet nad energetikou strategicky. Ne jako nad jednorázovou investicí. Ale jako nad součástí dlouhodobého fungování firmy.
V reWATT věříme, že moderní energetika má stát na datech, funkčních řešeních a dlouhodobé udržitelnosti – ne na marketingových frázích.
Proto při návrhu řešení řešíme hlavně to, aby fungovala dlouhodobě — technicky, ekonomicky i v běžném provozu firmy. Energetika dnes není jen otázka výroby elektřiny, ale také stability nákladů, fungování infrastruktury a schopnosti reagovat na změny, které trh i legislativa přinášejí.
Odkaz na celou diskuzi: https://www.youtube.com/watch?v=tX0sRZPVa8M
